2011, 2012

Poslední dvě expedice navázaly na průzkumy členů ČSS na planině Dalovica v letech 2003 – 2010. Po velkolepých objevech za sifony v zadní části jeskyně Dalovica v předchozích letech, kdy se podařilo objevit několik kilometrů dlouhé pokračování gigantické jeskyně, se náš zájem soustředil na jiné lokality. Důvodem bylo jednak dosažení fyzických možností postupu ve značné vzdálenosti od bivaku za dvěma sifony a jednak nižší počty účastníků expedic, které nám neumožnily sestavení transportního týmu.

V roce 2011 jsme se soustředili na pokračování v exploracích v jeskyni Dalovica za sifonem na konci větve Srksuv Pomorski Put (viz Speleofórum 2010). Nízké vodní stavy nám opět pomohly překonat první sifon pouze plaváním. Bez problémů jsme proplavali oba sifony a dosáhli místa, kde v předchozím roce skončila dvojice Kaman, Svoboda. Po vylezení místy převislého hlinitého svahu jsme ve výšce cca 10 m vystoupali do dómu o rozměrech 8 x 7 m. Dóm dostal název Kruhový objezd (Kružni tok), bohužel však bez žádné odbočky ani dalšího pokračování. Jediné možné pokračování v této části jeskyně skýtá plazivka nazvaná Tlusté střevo, kde jsme pronikli do vzdálenosti několika desítek metrů aniž bychom dosáhli konce. Dle mapy se dá očekávat, že tato chodba směřuje někam do oblasti Katedrály. V dosažených prostorách bylo pořízena jednoduchá mapová a fotografická dokumentace.

Ve zbytku expedice jsme se soustředili na povrchový průzkum v oblasti koncových partií jeskyně Dalovica bohužel bez nálezu jakéhokoliv zajímavého vchodu. Předposlední den byl proveden rychlý průzkum propasti poblíž obydlí Mita Dalovice, která v hloubce cca 15 m končí směsicí kamenné suti a odpadků. Místo bylo vytipováno pro výkopové práce v rámci některé z dalších expedic.

Na závěr jsme v již omezeném počtu provedli sestup do propsati Djerdap. Na rozdíl od roku 2008 jsme se tentokrát vybavili dostatečným počtem lan a po dostrojení posledních dvou stupňů jsme dosáhli dna propasti. Poslední kolmý stupeň přechází do soustavy 3 velkých dómů, jejichž dno je pokryto mocným nánosem sedimentů, které definitivně blokují jakýkoliv další postup. Spodní partie propasti jsou poměrně pěkně vyzdobené mohutnými sintrovými náteky. Z množství splavených větví a jehličí je zřejmé, že v jarních měsících funguje Djerdap jako aktivní ponor. Jedinou možnost dalšího pokračování jeskyně by mohlo skýtat  okno ve stěně posledního dómu.

Na rok 2012 jsme původně plánovali velkou expedici, která by se pokusila o exploraci 3. sifonu na konci jeskyně Dalovica. Do Černé Hory nás nakonec odjelo jen sedm, takže jsme museli upravit program. Nakonec padla volba na potápění ve vyvěračce Jurisko Vreljo. V roce 2008 jsme zde dosáhli vzdálenosti 350 m v mohutném tunelu v hloubce 21 m. Tomuto cíli jsme uzpůsobili i novou lokaci tábora v blízkosti kláštera sv. Mikuláše, který se nachází přímo nad ústím kaňonu Dalovica do údolí. První večer máme zpestřen poutí, která k tomuto klášteru každý rok v srpnu probíhá. Po relativně poklidné bohoslužbě pod širým nebem následují bujaré oslavy do pozdních ranních hodin.

Hned druhý den začínáme s transportem potápěčského materiálu do jeskyně. Pomáhá nám Zeljko z místního speleologického klubu Akovo. Transport řešíme metodou postupného poponášení transportních vaků. Obzvláště ty s potápěčskými skútry představují vydatnou zátěž. Vzhledem k omezenému počtu nosičů, nosíme i dvanáctilitrové lahve po dvou v jednom vaku. Nejnáročnější část transportu představuje cesta samotným kaňonem. První část je zpestřena několika horolezeckými vložkami, další pak broděním po pás ve studené a divoké vodě Bistrice. Obojí je s těžkými vaky docela dobrodružný zážitek. Všechno jde až neobvykle hladce a tak kolem jedné máme všechny vaky u vyvěračky a začínáme s transportem v jeskyni k sifonu. Večer už si užíváme romantického západu slunce nad kaňonem a uzlujeme vodící šňůru na zítřejší ponor.

Následující den brzy vstáváme a dobalujeme poslední věci a kontrolujeme, jestli jsme na něco nezapomněli. Zapomněli, nemáme Radkův suchý oblek! Bohužel zůstal v Lažánkách. Po počátečním šoku, začínáme uvažovat, jak situaci vyřešit. Vrátit se do Čech na otočku by znamenalo minimálně dvou až třídenní ztrátu, kterou si nemůžeme dovolit, protože část týmu musí ve čtvrtek odjet. Jedinou možností je najít někoho, kdo by cestoval z Čech do Chorvatska nebo Srbska. Po dvou hodinách telefonování nakonec přemlouváme mojí ženu Hanku, aby si udělala výlet k moři. Ve spolupráci s Romecem, který provedl „vloupání“ do Husákovic příbytku, se narychlo balí a již odpoledne je na cestě. V mezičase plánujeme povrchový průzkum a akci do propasti Djerdap. Tato plány jsou ale zmařeny proražením pneumatiky jednoho z aut a tak zbytek dne věnujeme shánění náhradního kola v Bijelo Polje. Nakonec proti plánu ztrácíme jen jeden den a konečně v úterý vyrážíme do jeskyně na první ponor.

Po dlouhém zvažování jsme se rozhodli, že Radek se bude potápět s rebreatherem (přístroj s uzavřeným okruhem, který recykluje vydýchaný plyn, zbavuje ho CO2 a vrací ho zpět do oběhu) a já s otevřeným okruhem. Jako první se zanořuje Radek a natahuje vodící šňůru. Já se zanořuji se zpožděním a vyrážím za Radkem na skútru. V sestupné části sifonu mám značné problémy s vyrovnáváním vztlaku a ztrácím spoustu času a tím i cenného trimixu. Nakonec dosahuji nejhlubšího místa v 50 m a pokračuji mohutným tunelem dále do jeskyně. Na 400. metru se setkávám s Radkem. Ukazuje mi vymotaný buben a signalizuje, že se nacházíme pod volnou hladinou. Společně se vynořujeme na jezeře o velikosti cca 3 x 5 m, bohužel však bez možnosti vylezení z vody. Popisuji Radkovi své problémy při ponoru a domlouváme se na návratu. Radek cestou zpět mapuje.

Další den plánujeme ještě jeden pokus. Při balení u jeskyně zjišťujeme, že jedna z připravených lahví díky prasklému o-kroužku utekla a musíme tak narychlo pro náhradní do tábora. Ani při druhém ponoru se mi nedaří zvládat silný proud, hromadu lahví, skútr a vyrovnávání vztlaku současně a tak raději ponor ukončujeme.

Druhé družstvo mezitím provedlo další sestup do propasti Djerdap. Cílem bylo vylezení do okna v posledním dómu, které jsme identifikovali při loňské expedici. Při podrobnějším průzkumu stěny s využitím silného světla je tato domněnka vyvrácená a tak ve zbytku času tým alespoň mapuje celou propast.

Poslední dva dny expedice věnujeme retransportu materiálu od Jurisko Vrelja a povrchové exkurzi na severní straně planiny.