2008

Expedice Medůza se přehouply do druhé petiletky. Letošní expedice byla výjimečná tím, že poprvé jsme neměli v plánu explorace za druhým sifonem v jeskyni Dalovica. Postup v loňském roce dosáhl natolik vzdáleného místa, že bez výrazně větší logistiky další průzkumy v těchto místech nejsou fyzicky možné a navíc by byly za hranicemi rozumné bezpečnosti. Hlavní cíle letošní expedice byly čtyři: 1. dokončení filmu o jeskyni Dalovica, 2. pokračování v potápěčském průzkumu vyvěračky Jurisko Vreljo, 3. rekognoskace vstupních partií jeskyně Dalovica a 4. průzkum dalších lokalit v okolí.

Expedici tradičně předcházel problém se shromážděním dostatečného počtu expedičníků a jejich shromáždění na planině ve stejném termínu. Každému se hodil trošku jiný termín, takže to chvílemi vypadalo, že nás na expedici bude v jednom momentu maximálně pět, zato expedice bude trvat měsíc. Nadešel den plánovaného odjezdu první skupiny, auta byla nabalena, když v tom zazvonil telefon a dozvěděli jsme se o potápěčské nehodě v Hučiace Vyvěračce na Slovensku. Takže místo na Bělěhrad jsme z Bratislavy vyrazili na Plešivec, vysvobozovat amatérské potápěče uvíznuvší za sifonem bez vzduchu a vodící šňůry.

Vzhledem k nepřehlednosti situace jsme se postupně rozhodli vyrazit všichni, což se později ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí. Na místě jsme zjistili kromě nedostatku potápěčů taky nedostatek členů podpůrného týmu, takže každá ruka nebo spíš záda na nošení těžkých transporťáků přišla vhod. Úspěšné záchranné akci na Zugu se již věnovaly různé články, takže ji zde nebudu popisovat. Pro naši expedici to znamenalo zajížďku a dvoudenní zdržení. Do Bijelo Polje jsme tak přijeli až v pátek na večer. Po noclehu v hotelu našeho kamaráda Iza hned druhý den ráno vyrážíme na planinu.

Ihned po postavení tábora začínáme s první várkou transportu potápěčské výstroje k vyvěračce Jurisko Vreljo. Cesta od ústí stezky do kaňonu vede jeho korytem a poskakování po kluzkých kamenech s dvojčetem 2 x 12 l není žádná legrace. Během dvou dnů a s pomocí Dalovičových koní se nám daří u vyvěračky shromáždit materiál pro ponory 4 potápěčů a kameramana.

Mezitím filmařské družstvo ve spolupráci s místními speleology pořizuje záběry z horních pater jeskyně Dalovica. Groša speciálně pro potřeby tohoto filmu sestrojil speciální lanovku pro kameru, díky které se nám podařilo pořídit unikátní panoramatické záběry v grandiózních, krásně vyzdobených dómech. Postupně se daří dotočit všechny chybějící záběry a s pomocí lanovky nafilmovat i kaňon.

Na úterý je naplánován ponor v Jurisko Vreljo. Po prvním ponoru v loňském roce, kdy se podařilo překonat koleno sifonu v hloubce 50 m, jsme se rozhodli pro použití trimixu jako dýchacího média, alespoň pro první dvojici. Transportujeme veškerou potápěčskou výstroj přes blátivý svah až k sifonu. Do vody jdeme ve dvou s Jirkou Čermákem. Bereme si 2 x 12 l trimix a jednu stage s Nitrox 50 pro dekompresi. Táhneme si novou šňůru. V sifonu je značný proud, který je potřeba překonávat. Sifon nejdřív relativně strmě klesá až do zmíněných 50 m a pak se postupně začíná „zvedat“ na hloubku okolo 30 m. Po 150 m se dostáváme na místo, kde hlavní chodba prudce mění směr doprava a současně je zde pokračování v komínu. Přecházíme na nitrox a volíme cestu do komína. Vydechované bubliny uvolňují sedimenty na stěnách a viditelnost postupně klesá až na nulu. Dostáváme se až do hloubky 8 m, kde se komín uzavírá do neprůlezné pukliny. Vracíme se na rozcestí a pokračujeme dalších 150 m chodbou nezměněného profilu v hloubkách okolo 20-25 m. Zásoba dýchacího plynu se krátí a tak musíme točit, navíc sifon zase viditelně klesá. Vyvazujeme šňůru a vracíme se zpět. Na dekompresi se k nám připojuje Martin Honeš a pořizuje pár záběrů s kamerou v podvodním pouzdru.

Po vynoření se rozhodujeme zrušit druhý ponor, který byl plánován se vzduchem. Další průzkum sifonu je možný pouze s větší zásobou dýchacích plynů nebo s použitím rebreatheru. Transport podvodního skútru zavrhujeme předem – nikdo by ho sem neodnesl. Balíme věci a vynášíme je ven z jeskyně. Zbytek expedice se mezitím věnoval povrchovému průzkumu v okolí vyvěračky, nikomu se však nepodařilo nalézt žádný zajímavý vchod slibující nějaké postupy. Jediný, kdo se vrátil s úspěchem byl Selim, který prozkoumal spodní část kaňonu a nalezl snadnější přístupovou cestu od kláštera, kam vede silnice. Jeho radost byla o to větší, že u kláštera narazil na pohostinné domácí turisty, kteří ho zásobili dostatkem piva a rakije. Bylo až s podivem, že zvládl náročnou cestu zpět k jeskyni.

Následující den věnujeme retransportu potápěčské výstroje od Jurisko Vreljo. Spolupráce s Dalovicem a jeho koňmi se opět komplikuje a tak hledáme alternativní způsoby. Po krátkém vyjednávání nakonec Anděl přijímá sázku o sud plzně, že odnese od vyvěračky až do tábora dvě smontovaná dvojčata 2 x 12 l v časovém limitu 5,5 h. Nikdo jsme mu to nevěřili, ale nakonec to dokázal, i když po výkonu zcela zmožen odpadl do stanu.

První část expedice se balí k odjezdu a my se ještě vydáváme do vstupních partií jeskyně Dalovica. Nakonec pronikáme do částí Sakrsov Pomorski Put. Charakterem jsou tyto části úplně jiné než jsme zvyklí z hlavního tahu celé jeskyně. Střídají se zde krásně korodované chodby s hlubokými jezery a skalními stupni pokrytými sedimenty. Zjevně je tato část jeskyně občas protékaná aktivním vodním tokem. Nakonec se obracíme před jezerem, kde by další postup byl možný už jen „plavecky“ a vracíme se na povrch. Pražská část expedice vyráží také směrem k domovu a na planině tak zůstáváme již jen ve třech.

Poslední den je vyhrazen sestupu do propasti Džerdab, na kterou nás upozornili Černohorci. Propast již zjevně byla prozkoumaná, podle vystrojení spity. Slaňujeme asi 100 m hluboko, kde nám docházejí plachetky. Propast je skutečně mohutná, první stupeň má přes 50 m. Určitě se sem bude nutné vrátit a zjistit, jaké je pokračování. Z Džerdabu už míříme dolů z planiny. Poslední večer trávíme v Bjeljo Polje s Jezdo Vujčičem a následně jedeme za Izem do Podgorice. Do pozdních ranních hodin zde probíhá večírek s dalšími českými přáteli, které jsme tam potkali. Následující den se vydáváme po pobřeží zpět do vlasti.

Expedice splnila všechny své cíle. Podařilo se natočit zbytek záběrů pro připravovaný film. Průzkum Juriska Vreljo slibuje další pokračování a je kam se vrátit i do Dalovice. Celkem jsme letos sice objevili „jen“ 300 m, ale i tak ji považujeme za velmi úspěšnou. Chtěl bych touto cestou poděkovat všem za jejich účast a spolupráci: Petr Celý, Jiří Čermák, Janek Gajdošík, Lubomír Glier, Roman Grošek, Tomáš Havelka, Martin Honeš, Vít Kaman, Tomáš Mokrý, Anděl Pazderka a Petra.